První týden rodinné dovolené jsme letos prochodili ve Slovinských Alpách. Třídenní trek pod heslem "vše potřebné si neseme na zádech" zpočátku vzbuzoval obavy hlavně u dámské části naší rodiny, ale v okamžiku, kdy jsem přibalil do batohu zhruba 5-tikilogramovou sestavu D800 + 300/2,8 + telekonvertor + grip a na mapě spočítal převýšení pro první den, polilo horko i mě. A to raději nezmiňuji, jak mi Ondra nadával, že jsem náš nově upgradovaný makro objektiv Sigma 150/2,8 OS nechal v základním táboře. Prý si ho měl vzít sám a vykašlat se na krajinkáč, který měl na můj příkaz nasazený na své D90-ce pro dokumentaci putování.
S vědomím, že je šance potkat kamzíky a kozorožce, jsem nakonec převýšení 1200m v prvním dnu zvládnul. Orchideje a horskou flóru jsme za Ondrova hlasitého brblání fotili záklaďákem, pro použití teleobjektivu nebyl bohužel důvod. I druhý den to dlouho vypadalo, že pouze trénuji pochod se zátěží, ale jen do okamžiku, kdy jsme se vyškrábali na začátek hřebenové cesty. Hladoví členové výpravy se vrhli na tyčinky Snickers, zatímco já - romantik - jsem se kochal pohledem na štíty kolem nás (svou tyčinku jsem totiž zbaštil už dávno před tím).
Tím pádem nemohly vykukující metrové rohy za balvanem nad námi uniknout mému hladem zbystřenému zraku. Shodil jsem ze zad batoh a šplhal po skalách blíž. Kozorožců se najednou vynořilo celé stádo a pomalu odcházeli pryč. Spěchal jsem za nimi a když jsem se ocitnul zhruba v jejich výškové úrovni, lehnul jsem na osamocený výčnělek skály v 70-ti stupňovém svahu. Nic pohodlného, nohy mi klouzaly a jako obvykle, když konečně vytouženého živočicha objevíme, se začalo rychle kazit do té doby slunečné počasí. Kozorožci přestali přede mnou ustupovat a začali se v pohodě starat sami o sebe. Byla mezi nimi drobná kůzlata, mladí i zcela dospělí jedinci o celkovém počtu asi 20 kusů.
Pastvu si mladí samci zpestřovali vzájemnými souboji. Výskok na zadní, natočení hlavy i celého těla do strany a poté pád se švihnutím rohaté hlavy do soupeřovy. Hlasité duté údery se nesly horami. Ondra přilezl za mnou a akci natočil alespoň 100mm ohniskem. Na plošině pod námi se odehrávalo něco podobného, jen v podání mladších exemplářů.
Další dva trénovali pářící postoje a chvaty, zkrátka všední život stáda. Fajn bylo, že probíhal před našima očima.
Po půlhodině se stádo začalo přesouvat do pro nás těžko přístupných míst, pršelo a my měli značnou ztrátu na zbytek výpravy. Sbalili jsme si fidlátka a spěchali za ostatními. Euforie nám vydržela až do záverečného lijáku, který trval do rána..
Celá galerie kozorožců horských je zde.
Krátké video si můžete prohlédnout tady.
