První týden rodinné dovolené jsme letos prochodili ve Slovinských Alpách. Třídenní trek pod heslem "vše potřebné si neseme na zádech" zpočátku vzbuzoval obavy hlavně u dámské části naší rodiny, ale v okamžiku, kdy jsem přibalil do batohu zhruba 5-tikilogramovou sestavu D800 + 300/2,8 + telekonvertor + grip a na mapě spočítal převýšení pro první den, polilo horko i mě.
Letošní únorová expedice do španělské Andalusie a Extremadury měla jako primární cíl fotografování supů a ibise skalního, ale přinesla spoustu zážitků i s dalšími živočišnými druhy.
Na brkoslavy se těšíme každou zimu. Je to zpestření v jinak fotograficky chudším období roku. A je-li daný rok invaze, je pravděpodobnost vzniku dobrého snímku ještě mnohem vyšší.
Měl jsem to tušit. Vlastně to ani nemohlo dopadnout jinak. Naše návštěva na výstavě kanárů a evropského ptactva v Brně skončila Ondrovým přáním chovat doma páreček nějakých evropských pěvců. Je pravdou, že vystavovaný hýl dokázal nadchnout dokonce i mě, jinak zapřísáhlého odpůrce přidávání si starostí za cokoliv dalšího živého v rodině.
Zajímavou knihu o ptácích Národního parku Podyjí najdete na stránkách NP Podyjí. Autoři v ní na 400 stránkách mapují více než 200 ptáků, kteří se zde vyskytují, údaje o biotopech, obdobích a vývoji místní ptačí populace.
Novinka od japonského výrobce Nikon D800 už přestala býti novinkou, a tak si - po půl roce používání - troufnu sepsat ryze subjektivní pocity z jeho používání při fotografování přírody, především živé.
